Komentář Macek
Jedinej spravedlivej je čas– ten totiž na rozdíl od Boha měří všem stejně!
A když už tu píšu o čase, tak mám na mysli volný čas, ten který je mimo rámec všedních denních povinností každého z nás. Někdo jej probendí u bedny s pivem v ruce, druhý po hospodách, třetí sportuje, čtvrtého to táhne do hor, pátý jde na ryby, aby si odpočal od staré, další má třeba motorku. Jsou ale i tací, co to zvládnou všechno dohromady.
To já – Macek, mí kamarádi Citrón a Kuře, jsme motorkami postižení docela dost, o čemž svědčí cíl, který chceme dobít. Akce, která bude zatím ta nejdrsnější z nejdrsnějších, vždyť cílovou destinací je nejzastrčenější kout na Balkáně – Albánie a Makedonie.
Jede se, jako již tradičně, na strojích z Týnce nad Sázavou, motocyklech značky Jawa. Tato firma v dávné historii vyráběla pro armádu především kulomety a granáty, ale časem se vypracovala na mírovější výrobky…
Víte o tom, že není motorkář jako motorkář! Jsou v této sortě tací, co potřebují ke štěstí 180 koní a maximálku 300 km/h. Těm vzkazuji, co jsem přečetl na jednom motorkářském webu: věnce dostávají jen ti nejrychlejší, jen barva stuhy bývá různá…
Potom jsou motorkáři s chopperem– takový není spokojen, když jej neslyšíte na kilometr. V další kategorii jsou krosaři, kteří dobře znají nejednu chirurgii, a chlubí se počtem zlomenin i váhou železa, kterým jsou sešroubovaní. Nikomu však nehodlám vnucovat osobní názor, že královská kategorie jedné stopy, jsou motorkáři – cestovatelé. Do této škatulky doufám patříme i my tři, což jsme dokázali na nejedné společné cestě, daleko za hranice všedních dní.
Rád bych vám tímto cestopisem popsal naši cestu a přiblížil naše zážitky z nejdrsnějších koutů Balkánu. Snažil jsem se, aby následující řádky byly čtivé a srozumitelné i „broukům pytlíkům“. Také předem oznamuji, že jsem písmenky moc nešetřil. Jestliže postrádáte trpělivost, tak se prosím nenamáhejte číst dál.
Bývá zvykem, že autor své dílko někomu věnuje. Využívám tedy tímto svých autorských práv a věnuji celou tuto mnohahodinovou práci, svému kamarádovi Citrónovi, kterému na naší cestě nebyla nakloněna štěstěna. Doufám, že se tyto řádky stanou alespoň pro někoho z vás inspirací, jak strávit svůj volný čas, o kterém jsem psal na začátku.
Díky a přeji za sebe a kolegy z expedice příjemné počtení následujících řádků.
Pokračování příště..