(19-23.8.)
Komentář Hořák
Jezdci a stroje:
Mervin-panelka 250
Motorka ač dvouvýfuková odmítala za normálního stavu kouřit z víc jak jednoho výfuku.Pokud se tak stalo,znamenalo to,že se „něco děje“.Klasickou závadou jsou poruchy v elektrice,kterými nás obšťastňuje už aspoň pět let.Zřejmě se tím snaží naznačit,že letos už bylo ježdění dost.K této situaci dochází pravidelně a zásadně v druhé půlce výletu.
Bullmen-panelka 250 (převážně)
Motorku charakterizuje oblak dýmu jak z uhelné elektrárny.Její oblíbená rychlost je ±60 km/h.Je sestavena z padesáti procent z dílů náhradní Jawy,kterou se Bullmenovi daří neustále očesávat a výhodně obměňovat.Stroj má každoročně,kromě účasti na nejprestižnější akci roku,ještě příležitost vyjet z garáže den před akcí,kdy odveze Bullmena do Tvarožné a zpět (tam pracuje,jinak jsou bez něj totálně „v prdeli“),aby si Zdena připomněl,jak se jezdí bez volantu.
Dave Klopič-kývačka 250
se stala největší atrakcí v červenci na Davově svatbě.To si na ní Klopič přivezl svou nevěstu a pak si do sytosti užila péči kindošů svatebních hostů.Tak nějak se dělá nábor mezi dorostem do motorkářských řad.Kývačka jinak pochází ze Slovenska a její životopis a patálie s přepisem by byly na samostatnou knihu.
Mates Kozák-Suzuki V-Strom 600
Martin ve slabší chvilce vyměnil svou 640 za cestovního rejžáka.Stihl na něm projet Francii,Španělsko i Portugalsko(taky Slavkov),ale držíme mu palce,aby opět dostal rozum a zvrátil se ke starým dobrým dvojtaktům.
Básník-MZ 250
Východoněmecký exportní stroj se předvedl při loňské spanilé jízdě do Makedonie,kdy na něm vyjma řidiča a majitele kikslo snad všechno.Je barometrem každého výjezdu.V případě deště totiž zdechne a odmítá se rozjet,dokud se nevyčasí.
Hořák-Bizon 250
si svou smůlu snad vybral při cestě do Turecka v roce 2006,kdy se předvedl nepřetržitou šňůrou poruch.Od té doby spolehlivě slouží snad s výjimkou ročního nuceného odpočinku v Makedonii.Letos ho zradila kvalita silniček v Českým Lese,což se projevilo na konstrukci tažnýho na Páva.To je ale klasická nemoc.Jinak v porovnání stavu vozidla s najetými 90 000 km představuje průměr.
19.8. středa (120 km)
Nejprestižnější akce roku byla letos nečekaně posunuta z klasického termínu „týden po jiříkovských hodech“ do období „týden po šlapaňských hodech“.Podobnou událost snad historie za těch 14 let výjezdů ještě nezaznamenala.Sraz byl stanoven nejprve na 15:00,asi týden před výjezdem realita přebila optimizmus a posunul se ještě o hodinu později.Vzhledem ke své účasti v pracovním procesu pro mě nebyla akceptovatelná ani tato doba a nezbývalo než kluky cestou dohnat.
Střetli jsme se až v Moravských Budějovicích na náměstí.Všichni jsme z toho byli tak vyvalení,že jsme si museli dat večeřu.Tímto musím poděkovat Básníkovi a Davovi za bezchybnou navigaci.Kluci měli za sebou tyto obce:(samozřejmě Jiříkovice),Pohořelice,Loděnice,Moravský Krumlov a Čermákovice.Víc jsem z nich nedostal.
Na noc jsme se přesunuli tradičně do normální dědiny,kde byla nižší pravděpodobnost střetu s příslušníkama.Letos to vyšlo na Domamil.V hospodě pamatující určitě ještě únorový převrat jsme stihli dat tři piva a pak vrchní nekompromisně zavíral.Nicméně měl uznání,načepoval nám na dobrou noc pětilitrovku piva a dokonce nám k ní nechal tři sklinky.Spali jsme jako již tradičně na tribuně místního hřiště.
20.8. čtvrtek (304 km)
Probudili jsme se do krásného rána.Po návštěvě sámošky a snídani jsme pokračovali v cestě.Přes Dačice jsme se dostali do Slavonic,kde jsme se na chvíli zastavili na náměstí.Dál trasa vedla na Novou Bystřici,Lásenici,Třeboň.Obědvali jsme v motorestu na kopci za Lišovem.Zde se předvedli místní popeláři,když se snažili nacouvat na čurajícího Básníka.O fous se jim to nepovedlo.Cestou dál na západ jsme projeli Českými Budějovicemi a přes Netolice,Husinec a Vimperk pokračovali podhůřím Šumavy.Občasným zpestřením bylo předjíždění náklaďáků se dřevem a nové mosty.Stavěli jsme až u Radešovskýho kempu,odkud jsme kdysi splouvali na Vydrách Otavu.Voda byla čistá a opravdu občerstvující.Nad jezem se dalo dokonce i plavat.Jenom Mervin se vydal v Náčelnických šlépějích a dle sloganu „jak jsem odjel,tak přijedu“,se odmítl smočit.Docela nás mrzelo,že jsme se neukázali na Kvildě a v Prášilech,ale cesta do Aše je dlouhá a snažili jsme se nezdržovat víc,než je nezbytně nutné.Motorky zatím jely víc než dobře.
Za Hartmanicama jsme se konečně vnořili do hustých šumavských lesů.Jenom je škoda,že jsme měli omezenou viditelnost,protože jsme jeli přímo proti zapadajícímu slunci.Na můj nátlak jsme zastavili v Železné Rudě na benzince.Chtěl jsem zde najít a okoštovat místní pivo v hotelu Belvedér.Než se mně ale podřilo minipivovar objevit,nevydržela klukům trpělivost a pokračovali dál.
Hotel a restaurace Belvederu je na prudkým kopci nad Rudou.Vyjel jsem na jedničku a byl to dost záhul,ale nakonec jsem byl odměněn krásným výhledem na Šumavu.Přímo před budovou je bazén,kde byla možnost si zaplavat.K tomu grilující maso a pinklice dodávající pivisko.Paráda!To všechno pěkně osvícený zapadajícím slunkem.Jenom škoda,že tady nemohli být i ostatní.
Dole v údolí už bylo chladno a šero.Vzhledem k výkonnosti své 35 W žárovky ve světlometu bylo jasný,že musím zabrat.Kluky jsem dohnal až v Nýrsku,kde večeřeli v picérii na břehu Úhlavy.Spali jsme před hospodou ve Všerubech,v sousedství česko-německé hranice.
21. 8. pátek (213 km)
Už včerejší západ slunce věštil změnu počasí a bylo to patrné i ráno.Bylo zataženo a ze vzduchu šlo cítit déšť.Nejvíc nás překvapil Martin,když večer obsadil zdejší stan a teď se z něho sukoval.Chvíli jsme čekali,že vyleze ještě někdo,ale marně.Překvápko nebylo.Snídani jsme si odbyli klasicky před sámoškou.Snažil jsem se Chodovarem dráždit místního psa somráka,ale toho spíš zajímal salám,kterej loudil z Mervina.Měli jsme v úmyslu jet co nejblíž hranice s Německem,ale na vjezdech byly osazeny závory.
Vrátili jsme se proto od folmavské celnice až k Havlovické železniční stanici,odkud jsme pokračovali přes Chodov na přechod Lísková.Z kopce nad Chodovem by byl v případě lepšího počasí nádhernej výhled na celý Domažlice,takto jsme zaznamenali jenom přítomnost oparu.
V osadě Černá Řeka nás překvapila jedna šlápota.Nelenila,a v rámci reklamy vlastním tělem,dovlekla svoje plastový křesílko až doprostřed silnice,aby si jí všichni všimli.Bohužel k nám byla zadkem.Dlouho jsme se bavili myšlenkou,jak by se tvářila,kdybychom se jí mezi ty nohy trefili takhle na mašinách jeden po druhým.Na fešandu v našem směru jsme čekali marně.Uklidnila nás úvaha,že v Černé Řece bude bordel pro černý(šlápotina vizáž tuto teorii dostatečně potvrzovala) a tak jsme nedočkavě vyhlíželi Řeku Světlou nebo Bílou.Bohužel…
Od přechodu jsme se konečně dočkali pravých pohraničních silniček.Tlumiče dostaly řádně zabrat.Přes Nemanice,Závist a Rybník jsme se třepali pustými pohraničními lesy.Z Přimdy jsme už jeli z důvodu zhoršujícího se počasí a nedostatku času na Tachov po žluté silnici.Je to velká škoda,protože jsme tak minuli nejkrásnější část Českého Lesa.Ukázalo se ale,že je to správný rozhodnutí.V Tachově se totiž rozpršelo.Zaparkovali jsme u Alberta a vydali se na obhlídku náměstí.Počasí nás donutilo pouze k průzkumu z okna rákosnické špeluňky,kde jsme zavzpomínali na všecky frky ohledně šikmookých blafů,co jsme znali.Restauračka se postupně vyprázdnila.
Opět dobře naladěni jsme se vrátili k motorkám.Po následné prohlídce technického stavu strojů jsme se rozhodli využít nabídky páru staříků na Uralovi s bednou,se kterýma jsme se střetli na začátku Tachova.Pán nás pustil do garáže,kde Dave pro klid duše za dohledu ostatních zkontroloval píst,protože prý cinkal.Mě Básník doprovodil k traktorce v Pernolci.Zde pánův syn ochotně zavařil naprasklý tažný na Pavku.Ukázal nám svýho Kaliforňana a ještě nás pohostil čajem.Zlatí lidi.Ještě jednou oběma velký díky.Po dokončení oprav akorát přestalo pršet a mohli jsme pokračovat dál.
Přes Planou jsme dojeli do Mariánských lázní.Abychom vyhověli Martinovu přání,stavili jsme se v obci Tři Sekery v hospodě.Prý tam byl natočen nějakej zajímavej pořad.Mervinovi se to moc nezdálo a vypadal,že kdyby náhodou zahlídl třeba jenom jednu z těch seker,páčili bysme ji Marťovi z nádrže Stroma.Naštěstí na žádnou zrovna nerazil a vzrůšo nebylo.Pro úsporu času jsme ve vedlejší krčmě i povečeřeli.
Řešili jsme dilema,jestli máme přes nastávající soumrak jet ještě zbylých 40 km do Aše a tím splnit letošní cíl nebo radši projít Lázně a už se vracet zpět.Opět se projevila klasická vada „mervinských“ akcí a to nedostatek času.I kdyby nám dnes nesprchlo a nepřišli jsme tak o pět hodin,,stejně bysme to stihli ujet jen tak-tak.Mohla se totiž stát jakákoliv porucha,pro jejíž odstranění nám stejně chyběla časová rezerva.Stejně jsme měli velký štěstí,protože zatím pokaždé při návštěvě Šumavy,nás dohnal i déšť.Letos jsme tomu ujeli a zastihl nás až v Českým Lese.Samozřejmě 40 km je na Jawce otázkou hodinky,ale pravdou je,že naše 6V stroje noční cestování moc nemusí,převážně nemají blinkry a řidič z krajiny nic nevidí.Navíc jsme už do Třech Seker jeli značnou objížďkou,protože se nám při odjezdu z Lázní podařilo přejet správnou odbočku.
Po procházce nočními Mariánkami jsme ještě zajeli natankovat.Při odjezdu od pumpy přes frekventovanou silnici jsme s Básníkem a Martinem zůstali až poslední.Martin kluky ještě dohnal,ale nám se to už nepodařilo.Hlavně teda taky proto,že jsme díky mé chybné navigaci skončili sice ve správným směru,ale v jednosměrce.Všichni jsme se setkali až na pokraji Teplé.
Nutno uznat,že cestování v noci opravdu nestojí za to.Celkem jsem se těšil na krajinu s bolševníky a takto jsem z ní nic neměl.Jediná motorka,která nám svítila byla Martinova Suzuki a možná Básníkova MZ.Jinak to bylo slabší.Stejně vepředu vedli Mervin s Davem,před jejichž výkonem nutno smeknout.Na večerní pivko jsme se stavili v Úterý(i když byl pátek).Osada byla až na paneláky na kopci čistě ve středověkým stylu.Tomu odpovídal i počet lamp,obsluha ,cena Chodovaru a vůbec všechno kolem.
Když se venku rozpršelo,snažil se Dave obětavě vykomunikovat s obsluhou ubytování v sále hospody.Překvapivě marně.Jediným výsledkem výměny názorů bylo vytočení hospodského na nejvyšší možnou míru.Ten konverzaci nečekaně přerušil a s jekotem o noži zmizel v lítačkách do kuchyně.Uklidnit ho musela až pinklica a doufám,že to prováděla aspoň ledovým zábalem celého těla.Takhle to dopadá,když tady naše vláda povoluje pracovní příležitosti různým cizozemským naplaveninám.Beztak je to samej terorista a tenhle měl k tomu ještě špatný nervy.
Venku byla atmosféra furt značně vlhká.Pršelo jaxviňa.Při docucu lahváčů „na cestu“ pod přístřeškem zahrádky jsme museli uklidnit dvojici příslušníků,kteří nechtěli věřit,že nám hospodský fakt nic neudělal.Pravděpodobně je to známá firma.Odjeli až poté,co si zkontrolovali Mervinův „policejní“ xicht v OP.
S dvěma věcmi jsme ale v Úterý byli opravdu spokojeni a to s kvalitou piva a s cenou.
Mervin a Dave si šli postavit stan kamsi ke kostelu,s Básníkem a Bullmenem jsme obsadili na točně autobusovou zastávku,odkud jsme ještě museli vyhodit nějaký dvě pubošky.Ani nám to nedalo moc práce,protože s sebou Básník klasicky liskl a utrhnul MZ výfuk.Ten pak táhl po kostkách za sebou přes dědinu,aby si nás místní ve 3:30 taky trochu užili.
22. 8. sobota (244 km)
Snídani jsme si odbyli před obchodem v Nečtinech,kde jsme obdivovali jedince,o kterým doteď nevíme,jestli to byl žena něco chlap.Projížděli jsme západními Čechami,pahorkovitou krajinou,kde se často střídají pole a lesíky.Dědin je hodně,jsou malý a podobný.Evidentně je to chudej kraj.Nejnovější baráky by mohly pamatovat Masaryka v době,kdy měl ještě páčo.Od té doby na ně máknul tak leda zub času.
Z Manětína jsem se snažil dostat do Rabštejna nad Střelou,kde měla být pěkná zřícenina.Bohužel se mně to nepodařilo a tak jsme mířili aspoň přes Kralovice na hrad Krakovec.Po cestě jsem opět kufroval.Nakonec jsme ale trefili.
Jak jsem později zjistil,byl jsem z kluků jediným platícím návštěvníkem,ostatní tam proklouzli coby svatební hosté.Nechápu,jak tam mohli pustit třeba Bullmena,kterej vypadá jak na útěku ze ZOO?Ale třeba se mu podařilo splynout s davem.
Zřícenina stojí na dost prudkým kopci,ale nevyčnívá výrazněji z krajiny.Lze dokonce i snadno objet po úzké silničce kolem dokola.Však jsem ho taky objel asi pětkrát,když jsem hledal Bullmena,Marťu a Básníka,kteří se nám ztratili.Setkali jsme se až ve Zbirohu,kde jsme dali zrovna odpolední oběd.Měli tady úplně luxusní utopence.Kluci prý jeli natankovat do Rakovníka.
Dál jsme pokračovali přes Hořovice,kde se nám podařilo trošku zabloudit.Obratem jsme se našli,abychom to vylepšili „zkratkou“ přes Jínce,Hostomice a Dobříš.Zde jsme radši natankovali i my nerakovničtí.Dobře se nám tady podařilo pokecat s maníkem,co jel na Ukrajinu někam k Užhorodu a přitom jeho výbava a vědomosti o motorce byly na úrovni asi tak dvoumístného záporného prvočísla.Ale každej jsme nějak začínali.
Za Novým Knínem jsme přejeli Vltavu a přes Neveklov se dostali do Benešova.Odtud nám na PŠ kdysi poslali velitele družstva,kterej měl poněkud vyhraněný názory ohledně disciplíny.Byl jsem zrovna na kasárnách když ho naháněli čtyři alkoholem posilnění spolubojovníci s polníma lopatkami.To byl řev!Po propuštění z ošetřovny kulišáka převeleli pro jistotu z dosahu a my měli zase krásnou vojnu.
Protože už byla tma,řešili jsme,co s načatým večerem?Volili jsme mezi soutěží Miss mokrý tričko a letním kinem.Poté,co Bullmen přepočítal vstupný na cihly,vyhrál běžnej večer v hospodě.Aspoň jsme benešovským zakouřili náměstí a hurá na Vlašim.Jenže cesta byla dlouhá a hospoda nikde.V blahé naději jsme odbočili a skončili v Bystřici.Zde nám pomohl místní šoumen,kterého jsme naprosto nezištně odvezli na nádraží,když jsme s ním procestovali široký okolí.Zapíchli jsme to v osadě Zahrádka,kde čepovali myslím Ferdinanda.Jako už tradičně i tady jsem usnul už v hospodě,takže dál už toho moc nevím.Rozhodně jsme dneska bloudili nejvíc za celý výjezd.
23. 8. neděle (260 km)
Vstávali jsme za kohoutího řevu opět do krásného slunečnýho rána.Klidně bych se vsadil,že z papiňáku by vřískal o dost tišeji.Kluci jako už tradičně spěchali k marketu na snídani,já měl zásob dost,takže jsme se střetli až dle domluvy v Louňovicích pod Blaníkem.Chtěli jsme Blaník pokořit.Ač jsem vyjel o čtvrt hodiny později ,ještě jsem na kluky třičtvrtě hodiny čekal.Mervina už od rána zlobila elektrika (každoroční klasika jeho berle),tak se kluci opozdili.Škoda,že jsem to nevěděl,mohl jsem si na Blaník vyběhnout sám.Mervinova motorka už léta čeká od svýho majitele něco víc jak sliby a vypadalo to,že jí dneska definitivně přešla trpělivost.Takže dál jsme pokračovali přískokama a Mervin bez světel a s roztláčením.Projížděli jsme Načeradec,Čechtice,Košetice,Želiv,Humpolec,prostě stejnou cestu jako v roce 2005,když jsme se vraceli z Doupovských hor.
Nemile nás překvapilo množství objížděk,který jsme museli absolvovat.Zkratky typu Úsobí-Lípa-Štoky nebo Štoky-Šlapanov-Polná nás vůbec nebrzdily.Potíže s MZ začal mít i Básník,kterýmu se několikanásobně zvýšila spotřeba,takže jsme tankovali skoro obpumpu.Mezi Měřínem a Velmezem nás čekala vyfrézovaná silnice.Náladu jsme proto zpravili prohlídkou velkomezeříčského hradu.Mají moc pěkný park.Další zastávka byla v Jabloňově,kde jsme si v motorestu dopřáli oběd.
Na cestě do Velké Bíteše se nám podařilo špatně odbočit,když jsme se hnali za motorkou,která mohla být Bullmenova,ale nakonec nebyla.Zpět jsme se už nevraceli a ve trojce s Básníkem a Martinem jsme to dojeli přes Tišnov.Kluci dojeli za slabou hodinku po nás a tím jsme akci rozpustili.
Letos se jako každým rokem projevil drobnej nedostatek v celkovým naplánování akce.Samozřejmě je snadný dát si velkej a dalekej cíl,nutno ale i počítat s nepřízní počasí,technickým stavem strojů,jezdců a silnic.Pokud nebudeme plánovat i s rezervama,budeme se zbytečně honit,nic neuvidíme,nikde se nestavíme a celková atmosféra tomu taky nepřidá.
Na druhou stranu se ukázalo,že nejlepší „motorkářský“ počasí za celej rok není jen týden po jiříkovských hodech s termínem lze i volně manipulovat.
Možná by neškodilo občas místo večera stráveného tradičně v putyce,nakoupit pár lahvoňů a buřta,udělat někde klasickej oheň a normálně pokecat.Sice možná budem trochu smrdět kouřem,ale to smrdíme stejně a je to furt lepší jak štingec z cíga.
Musíme si pomalu zvykat,že čím víc strojů jezdí,tím delší dobu při startování a přípravě k další cestě nás to bude stát.Nejezdíme všichni jen s kakáčem,tričku a sandálech jak Janečka.Vždycky je lepší si všechno v klidu zkontrolovat při odjezdu z místa,jak se pak vystresovaní kdoví kolik km vracet a něco hledat.
Poslední poznámku bych měl k technickýmu stavu motorek,kdy některý vady nejen na kráse řešíme každoročně a následující rok je to to samý v bledě modrým.Ať mně nikdo neříká,že během 365 dní neměl ani chvilku času a možnost závadu opravit.Mně osobně by bylo trapně a bál bych se s někým jet,pokud bych nebyl aspoň z 90% přesvědčeném,že je Jawka v pořádku.
Nutno si ale přiznat,že i když už máme každém spoustu svých starostí a problémů se stavbou,manželkou,zaměstnáním nebo manželkou někoho jiného,furt si dokážeme najít čas a splnit si aspoň částečně svůj sen nejen kecama,ale aj prakticky.A letošních 1144 najetých km to jenom potvrzuje.