5. – 9.8.2015, Krkonoše
Komentář Hořák
Sestava:
- Dave Klopič – Jawa 250 (kývačka)
- Lukin Vymazal – Honda CB 500
- Tom Loula – Honda Goldwing 1500 – do nedělního oběda
- Alonzo – Jawa 250 (panelka) – do čtvrtka, pak Yamaha ?
- Hořák – Jawa 250 (kývačka) – od středečního večera
- Martin Kozák – Suzuki Strom 650 – od středečního večera
- Tom Matucha – ČZ 175 – do pátečního odpoledne
- Mrazík – Honda Shadow VT 600 C
- Boban Hoša– Suzuki 900 – od pátečního večera do sobotního poledne
- Kuba Cibira – Honda Fazer
1. den 81 km
Letos byl sraz opět (stejně jako před dvěma lety) na Velké Klajdovce. Protože byl odjezd plánován už na 16:30, nezbývalo mně, než se k sestavě připojit cestou. To jsem realizoval až v místě noclehu dnešní jízdy v Podmitrově.
Jedná se o jedno z mála rekreačních zařízení minulýho režimu, jehož majitelé jej dokázali úspěšně se ziskem provést nástrahami socializmu i dnešního dravého kapitalizmu. Poté, co jsem registroval, jakým způsobem se tady stanovují ceny, jsem pochopil, proč úspěšně.
Po mém příjezdu už kluci seděli v družné zábavě kolem stolu mezi budovou penziónu a řekou Bobrůvkou a spokojeně do sebe převraceli starobrna. Byli tu: Dave Klopič, Alonzo, Tomové Loula a Matucha, Lukin Vymazal, Mrazík a Kuba Cibira. Po setmění přijel ještě Martin Kozák.
S přibývajícím šerem a chladem jsme se přesunuli do restauračky, odkud jsme tak vytlačili partu jakýchsi pejskařek. Končili jsme (jako již tradičně) v ranních hodinách. Bojácní pouze dopíjeli Davem pořízený lahvoně, odvážnější šli na besedu s pejskařkama do chatek č. 2, 3, 5 a největší hrdina otestoval kvalitu vody v bazénu. Podle jeho chrochtání nebyla z nejteplejších.
2. den 158 km
Ráno jsem se dozvěděl, že ani v jedné z výše uvedených chatek o návštěvu nějakých motorkářů nestáli. Jak jedinec není opravdu chlupatej, neštěká a nemá blechy, tak se s ním holky asi nerady mazlí.
Typickou ukázku určování ceníku jsem zažil při našem setkání se správcovou penziónu. Ta nám ráno nabídla snídani formou švédských stolů za 80 Kč/osobu, pak se podívala na motorky a rozhodla, že vzhledem k tomu, že nás nechali spát na trávníku vedle hospody a umožnili nám využívání sociálek (kde jsem za celou dobu nebyl), zaokrouhluje celkovou sumu na 110 Kč/osobu.
Jinak nás ráno probudil hluk motoru Alonzovy panelky. Alonzo si totiž v průběhu nočního řádění stihl rozšlápnout brýle, a když ještě zjistil, že mu protíká olej kolem výpustního šroubu se strhaným závitem, nelenil, sebral svých pět švestek a odjel domů.
Než jsme se vybatolili z areálu „sociálního“ penziónu, stihli jsme se ještě s Martinem Kozákem podívat na blízkou zříceninu hrádku Mitrov, pod níž se penzión rozkládá. Podhradí jsme opustili snad až v 10:30.
Jeli jsme přes Bobrůvku, Řečici a Nové Město až na Fryšavu, odkud nás Lukinova GPS protáhla přes několikerý zákazy vjezdu lesem do Světnova. Na oběd spojený s koupáním jsme zastavili ve Velkým Dářku. Zde se k nám znovu připojil Alonzo. Tentokrát ovšem nechal panelku doma a přivezl nám ukázat svůj novej stroj značky Yamaha. Jeho chrchla byla moc pěkná, ale když si vezmu, kolik Jawek bych pořídil jenom za desetinu pořizovací částky… Lidi se stejně chodili dívat jak už to bývá hlavně na Jawy. Věrni heslu: „Letos plavky nesmí oschnout“, jsme zamířili k Sečské přehradě.
Jeli jsme zkratkou přes Polničku, Hlubokou, Chotěboř, Hranice a Zbohov do Seče. V Ústupkách jsme konečně z rozpálených mašin naskákali do vody přehrady. Sice jsem na posledních asi 7 km většině ujel, ale stejně jsme se nakonec díky telefonům posbírali.Ve srovnání s předchozí koupačkou na Velkém Dářku to bylo sto a jedna. Dářko je bahnitá mělká nádrž, kde lze i u hráze bez problémů dosáhnout nohou na dno. Kolem Sečské přehrady je ale příjemná písčitá pláž a průzračná voda.
V Seči na náměstí jsme i povečeřeli a pak pokračovali cestou k severu. Při přesunu přes Kostelec u Heřmanova Městce, Raškovice a Valy nás na chvíli zdržel defekt zadního kola Tomovy ČZ. Na opravu stačil antipich. Nocovali jsme v kempu u zatopených písečňáků nedaleko Mělic. Dnešní večer jsem poprve registroval slogan: „honí mě mlsná“.
3. den 225 km
Ráno jsme zahájili kolektivní koupačkou. Mervin s Bullmenem by určitě trpěli.
Dnes trasa vedla přes Vlčí Habřinu, Lubno, Velký Vřešťov, Bílou Třemešnou až nedaleko Chotěvice, kde jsme si zaplavali nad jezem Labe. Další koupačka byla v areálu kempu u Oblanova. Rozhodli jsme se, že objedem Krkonoše z polské strany. Hranici republiky jsme překonali na Pomezních Boudách, projeli jsme Karpacz a zpět do vlasti jsme se vrátili v Harrachově. Zde jsme se zadraho navečeřeli v jednom penziónu. Spali jsme na konci obce Josefův Důl u šlepru. Sem nás dojel i tzv. Hoša.
Dnes byly asi nejlepším zážitkem dne křivolaký asfaltky v Polsku. Pokud by se jim ještě navíc vyhýbali místní motorkáři, nestydím se tvrdit, že by to byl ráj. Takhle tomu ještě do vychytání všech mušek něco scházelo.
4. den 167 km
Teplota vzduchu, stejně jako teplota vody v potoku, nebyla po ránu nejvyšší. Bylo třeba být neustále ve střehu, kvůli přesile vos, z nichž někteří jedinci byli až neskutečně přítulní. Cesta pokračovala přes Janov, Liberec, Kryštofovo údolí, pak kolem nám už známé hospody v Osečné až do Hamru na Jezeře. Tady jsme opět smočili plavky. Zároveň se s náma rozloučil Hoša.
Další koupání jsme realizovali na Malé Skále, kam jsme se přesunuli přes Český Dub. Cestou jsme si užívali nádherný výhledy na zříceninu Frýdštejna v Pelešanech.
Po průjezdu Turnovem jsme chvíli stáli v koloně u nehody osobního auta s motorkou. Celkem bravurně jsme se ale protáhli a projeli Českým rájem přes Vyskeř až do Sobotky. Zde se nám podařilo úspěšně zasekat benzínku. Bohužel moje chrchla nový papu nezkousla a při odjezdu chcípla, takže když jsem ju potupně roztlačil, kluci už byli dávno v trapu. Se mnou zůstal jenom Tom Loula. Sjeli jsme se zase až v lese u Sovolusk.
Další koupel měla být v Bučickým rybníku za Rožďalovicema, ale kvůli převládající zeleni na hladině, jsme na mlýně jen povečeřeli. Zakempili jsme dle dobré rady místních lidí na libáňským koupališti. Kromě koupele jsme využili i možnosti zaparkování našich strojů uprostřed oplocenýho areálu. Večer jsme věnovali zejména konzumaci piv dle možností všech přítomných.
Dave nekompromisně zabavil Alonzovi jawácký tričko, aby v něm následně pomáhal obsluze u pípy. Dokonce se někde podařilo vypůjčit kytaru. Hitem večera se stalo Lukinovo vystoupení, za který by se sám Záviš nemusel stydět. S nástrojem v ruce se nečekaně projevily hudební sklony i u jinak mlčenlivýho Kuby. Spát jsme odcházeli jednotlivě v průběhu ranních hodin.
5. den 231 km
Ráno se o nás Denisa opět výtečně postarala. K snídani jsme měli míchaný vajíčka. Poté, co se nám trochu ustálila hladina alkoholu v krvi, jsme jeli dál. Přes Jíčíněves a Konecchlumí, kde jsme se napojili na státní, pak přes Stračov, Nechanice, Roudnici do Staré Ždánice. Zde jsme se vykoupali, pak přejeli Labe a pod Kunětickou Horou zamířili podél řeky na jih. Projeli jsme Sezemice, Hrochův Týnec, Chrast, Skuteč a Českou Rybnou. Obědvali jsme v začínající hospodě v Martinicích. Čím víc jsme se blížili k domovu, tím rychleji to někteří plašani hnali.
Ze Železných hor naše jízda opět nabrala strhující tempo. Přes Borovou, Telecí a Jimramov jsme na kývačkách ještě zbytku sestavy s větrem v zádech stíhali, ale bylo otázkou času, kdy na nějaké křižovatce nebudeme vědět kudy dál. Tak jsme projeli Dalečínem, Bystřicí nad Pernštejnem, Ujčovem a kolem řeky Svratky do Tišnova. Kvůli rekonstrukci železničního mostu v Čebíně jsme se k Brnu dostávali objížďkou přes Chudčice a od Kuřimi jsme už díky roztrhání pelotonu razili každý na vlastní pěst.
Závěr:
Letošní akce se po všech stranách vydařila a nemyslím, že by to byl jenom můj subjektivní názor. Celou dobu bylo nádherný letní počasí, ve dne slunečno a teplo, přes noc tak akorát na dodržování pitnýho režimu. Klasickou motorkářskou partu vhodně doplnil Kuba Cibira. Konečně letos Alonzo i Mrazík jeli na všech pět stanovených dní. Tak vidíte kluci, že to jde… Jediným mínusem byla absence Bohuša Píchy, který místo vyjížďky upřednostnil stavbu plotu a neúčast již klasických nejezdičů Mervina s Bullmenem. I přes to, že jsme s klukama byli ve spojení, si našli čas jenom na dvoudenní vyjížďku. Na druhou stranu by jiříkováci tento „koupací“ výjezd s devíti plavbama asi těžce nesli. Boban se za náma stavil jen na chvilku, doufejme, že se příště polepší.
Tento rok jsme ani nepodcenili předodjezdovou přípravu našich strojů. Zaznamenali jsme pouze utržený výpustní šroub u Alonzovy panelky a defekt kola na Tomově ČZ. V obou případech měl prsty Alonzo, ale vždy jsme si nějak poradili.
Skladba motorek byla podobná jako každý rok. Bohužel počet japonců zase převyšoval. Výhodou bylo, že jsme se při jízdě mohli poskládat tak, aby bylo dýchatelno i na konci naší kolony. Naopak nevýhodou byla vyšší rychlost zejména ve finiši akce. I když se každý rok znovu a znovu pokoušíme o dodržování pravidla vzájemné viditelnosti, opět se nám to několikrát nepodařilo. Naštěstí to nijak vážně nenarušilo naši cestu stejně jako cena benzínu, která se pohybovala kolem 32 Kč/l.
Letos byla nakonec svolána i „dojezdová“ u Alonza v bytě. Ta, stejně jako ujetých 862 km, potvrdila naši spokojenost s celou akcí. Na příští rok je v plánu zdolání Alp cestou z Itálie do ČR. Tak držme palce…
