Jako každý rok i letos proběhl tradiční motocyklový výlet. Cílovou oblastí bylo východní Slovensko, konkrétně Dukelský průsmyk. Počasí nám přálo, poruchovost minimální, akce všemi hodnocena na výbornou… …zato Slováci na nás nadosmrti nezapomenou.
Účastnili
se [dvojice podle mašin]:
Bulmen
– Janečka
Michal
– Dave
Jura
– Žlučníkář
Kuře-Gretzky
Martin
Kozák – sólo
Před odjezdem…
Pro stmelení teamu a proto abychom několik jedinců vyřadili přímo na startu proběhla víkend před odjezdem přípravná bečka.
A jdeme na to…
Start samotné akce proběhl v pondělí 9. 8. 2004 v 18:00 SEČ a zakončení 15. 8. 2004 14:00 SEČ.
I přes zdar akce bohužel někteří členové z akce dezertovali. Bylo s nimi proto naloženo podle pravidel motorkářského Mervino-Jawa gangu.
Uzávěrka akce opět pod Pergolou
A závěrečná se spolu s prohlížením fotek uskutečnila pod Pergolou. Točila se Semtická 12°, účastnili se všichni vyjma 3 lidí.
Na rožni se točila 3 kuřata, která jsme ale díky sledování fotek přegrilovali tak, že se z nich pak dala udělat již jen polívka. Naštěstí to jistily steaky a křídla na grilu.
Když byla akce v nejlepším proběhl zátěžový test střechy pergoly.
Hymna letošní akce:
Nad Tatrú sa kúří hromy divo bijú, nad Tatrú sa dvíhá oblaka dymú. Zastavmé sá bratia zastavmé sá bratia Slovácí smradem hynú…
Nad Tatrú sa zdvíhá modrých dymů blaká. Nad Tatrú sa dvíhá hrozných revů kvantá. Zastavté sá bratia zastavté sá bratiá lebo vás preidú.
Co se podařilo zjistit…
[Obsah následujích odstavců se nemusí shodovat s názorem stránek Mervin-cz… Mervin-cz nemá v úmyslu situaci zlehčovat, přesto vojenským veteránům nedoporučuje ve čtení pokračovat…]
Operace Dukla…
Psal
se rok 1944, Mongolským pastevcům byly přislíbeny státní
dotace, Indický premiér Gundulání se ve volbách nedostal do
druhého kola a v Jihoafrické republice začalo již 76-té
černošské povstání za nezávislost na Argentině. V českých
zemích se obecně očekával blížící se konec války a sháněly
se americké vlajky s odlepovacími hvězdami a pruhy, kdyby tady
náhodou byli z východu dřív..
U našich bratří probíhalo
v ten čas Slovenské národní povstání řízené Jurajem a
Gáborem z Banské Bystrice, které bylo právě omylem potlačeno
jedním německým Tigerem, který omylem zabloudil z ústupové
trasy Temešvár-Berlín poté co se mu rozbil kompas. Poté co byl
tank úspěšně zneškodněn v rómské osadě Černovojo, později
nazvané Štúrovo a ještě později nazvané Telgárd (Jak
to probíhalo si povíme příště),
plánovalo se povstání další.
Na východní frontě byly
mezitím ruské jednotky nuceny postoupit opět o kus na západ, poté
co jim došly zásoby lihu a jídla. Blížily se ke slovenským
hranicím. Ustupující německá armáda shromáždila své čtyři
nákladní vozy v průsmyku nazvaném Dukelský.
Velení 3.
obrněné jednotky Prusiche Feuerwehrmanns (Pruští hasiči) měl na
starosti Hans Hering zvaný vonící Hans. Tento 21-ti letý pruský
záložník nastoupil k vojsku již ve svých 6-ti letech jako sběrač
pojistek od granátů, které se v té době na německé frontě
recyklovaly. Časem se přes dojídače zbytků, ostřiče bodáků a
testovače min vypracoval až na kapitána obrněných hasičů.
Svoji přezdívku „vonící Hans“ si vysloužil díky své
schopnosti likvidovat nepřátelské bunkry tím, že si sednul na
vývod větrací šachty, nebo alespoň poblíž.
Hans se
původně v Dukelském průsmyku nechtěl vůbec zdržovat, chtěl
pokračovat rovnou na Londýn, jako součást nově formovaných
invazních vojsk pro vpád do Británie. Bohužel se však zjistilo,
že u několika vozů jeho kolony zmizely přes noc kola a někde i
hliníkové nárazníky a měděné antény. Hans se proto rozhodl
vyslat několik průzkumníků do blízkých vesnic, aby zjistili co
se děje. Z původních 5-ti průzkumníků se však vrátili pouze
dva a to ještě bez uniformy, bot, zkrátka úplně nazí. Kam
zmizeli zbylí tři se dodnes nepodařilo odhalit, víme jen to, že
mezi místním obyvatelstvem kolují záhadné historky o malých
blonďatých cikáňatech s modro černýma očima.
Hans
byl muž činu, s jednou rotou vyrazil
do blízké osady „Čágolovo“.
Už při vjezdu do vesnice si němci všimli, že u řady domů jsou
místo oken zasazena právě jejich kola, o anténách a náraznících
zdobící hliněné kobky ani nemluvě. Hans si tedy okamžitě
nechal zavolat starosty. Asi za tři hodiny se dostavil postarší
slovák rómské národnosti. I přes velkou snahu obarvit vlasy na
blond a umýt se, Hans poznal, že staršina není „čisté
rasy“. Nebudu se tím teď zabývat, řekl si Hans… jak
probíhalo vyzískání věcí a co se dělo ve vesnici někdy
příště…
Němcům se nakonec podařilo „ztracené“ věci získat, bohužel Slovenské Národní Povstání se rozhořelo znovu – zkrátka a dobře, Hans byl nucen ustoupit z „Čágolovo“ se značnými ztrátami. Místní odbojáři nevynikali až tak kvalitou zbraní, jako kvantitou. Ačkoliv se původně zdálo, že ve vesnici není jediná dlažební kostka, němce jich zasypalo tolik, že by si jimi mohli vydláždit cestu do Berlína. Povstání, po tom co se rozkřiklo, že si němci s sebou vezou proviant a cigarety se velmi rychle rozhořelo i v dalších vesnicích a osadách. Hans byl nucen se svými hasiči ustoupit zpět do Dukelského průskmyku, kde se hodlal přeskupit a povstání potlačit.
Němci
na vlastní oči poznali, co znamená když se národ semkne.
Vlastenci nedbaje nebezpečí, ač špatně vyzbrojeni vrhali se v
několika vlnách do čelných útoků proti bránícím se němcům.
Zvolili zajímavou taktiku – bránícím se obrněncům postupně
odebírali životně důležité části (SPZetky, výfuky, hlavně,
pásy atd…) Jeden útočník dokonce rozebral motor Hansova OTVéčka
s takovou rychlostí, že by ho z fleku zaměstnali v depu F1.
Během
několika hodin se podařilo zneškodnit velké
množství německé techniky.
Dodnes jsou po těchto bojích v Dukelském průsmyku památky, jak
polorozebrané stroje, tak mnoho zejména méně hodnotných
litinových dílů v okolních lesích.
Když Hans viděl že
nemůže vyhrát, dal svým hasičům rozkaz k ústupu. Velmi rychle
se ústup stal úprkem. Kdo zůstal pozadu přišel skoro o
všechno…
Mezitím se na druhé straně průsmyku
rusové
chystali na vpád do evropy.
Stál tu 168. ukrajinský front maršála Kotěnočkina složený z
roty kavkazských pastevců, námořních ženistů a vojenské
kapely. Rusové evidentně útok zatím plánovali, o čemž svedčilo
množství prázdných sklenic od vodky. Samotný maršál se se svým
šťábem právě skláněli nad mapami zakarpatské rusi a
diskutovali, směr a čas dalšího útoku. Vot, ně nádo nam
spešíť, zima dalekó“ pronesl slavnou větu maršál v
naději, že se mu podaří zopakovat úspěšnou taktiku z dob
napoleonských válek a obrátil se směrem k průsmyku… odkud se v
tu chvíli šíleným úprkem hnalo asi 2000 němců na jejich
pozice. Bylo zajímavé, že němci nestříleli, řada z nich neměla
ani pušky, někteří ani boty. Eto novaja strategija prohlásil
podmaršál Chruščov a zvolal Uráááá se záměrem dát
rozkaz k útoku. Po deseti metrech ovšem zjistil, že běží sám a
ostatní na něj tupě zírají. Němci převálcovali ruské ležení,
jako příbojová vlna domeček z karet. Vůbec se přitom
nezastavili a prchali dál na východ. „Moskvá dalekóó“
zakřičel za nimi maršál a jal se psát zprávu do hlavního štábu
o tom, že němci provedli ofenzívu. Takřka vzápětí se ale z
průsmyku vyvalilo asi dalších 5 000 osob stíhajících
němce.
„Eto amerikanci“ začali panikařit někteří rusové,
„čiorni amerikanci“ !!! Někteří rusové začali
překvapené cikány objímat v domění, že se východní a západní
fronta spojila. To němeli dělat, neboť přišli i o to, co neměli.
Černí po tom co zjistili že rusové už nic nemají, se jali dál
pronásledovat prchající němce. Maršál Kotěnočkin napsal
druhou zprávu o tom že američané němce pronásledují, aby jim
připravili v Moskvě uvítání a už se dál situací nezabýval.
Vydal rozkaz postoupit přes Duklu na Prešov, kde byl lihovar na
výrobu Borovičky.
A
jak to dopadlo? Vonící Hans ustoupil
ještě asi 2000 km na východ,
kde se dobrovolně vzal se zbytkem svých sil čítajících asi 820
mužů na místní stanici milice, která měla menší problémy s
ošacením těchto mužů.
Slovenšťí vlastenci se ještě
dlouhé roky vraceli postupně ze SSSR do SR, kde pokračovali v roce
2003 dalším povstáním, ale to už je jiná historie…
Byl to těžký rok, ten čtyřicátý čtvrtý…
použité obrazové materiály jsou z webu www.orechov1945.cz. Stavte se u nich v Army Baru pro pár granátů a pivo…