Jeseníky
Tak jako již tradičně a z důvodu abychom si víc vážili života, i letos jsme absolvovali „únorový boj o přežití“, tentokrát v drsných podmínkách Jeseníků. Letos jsme měli zatím největší ztáty na životech v historii – z původních 6-ti členů do cíle dojeli jen 3 ! Ostatní umrzli, nebo zůstali doma. Vezměme to ale od začátku… Nejtěžší na celé akci je předodjezdová „domlouvací“ fáze. Argumentovat Bullmenovi proč by s námi měl jet a jak to udělat aby mohl mít volno nám zabralo asi tři večery s plnými cechy (lístek, kam značí vrchní vypitá piva, pozn. překl.). Nakonec, po brilantním zvládnutí veškerých Bullmenových otázek vše stroskotalo den před odjezdem na tom, že Bulmen neumí cestovat sám autobusem. Takže místo toho, aby v pátek vyrazil za námi, zůstal sedět doma v teple. Nic nepomohla nálepka na batohu kde ho mají vyložit, ani doporučený dopis pro řidiče autobusu, aby na něj dával pozor, ani síťovka lahváčů na cestu. Zvládli jsme i demonstraci jak nakládat lyže do autobusu, na Hořákovi v hospodě pod stolem. Slibně vypadal také návrh, že pocestuje v krabici s dýchacími otvory maskován za lavinového psa, to jsme ale zamítli, protože by nám ho mohl někdo i s krabicí ukrást. Další krach na startu zaznamenal Janečka, kterému cca. 19 hodin před odjezdem sebrali v práci dovolenou. To už je holt smůla. Snad příště bude mít tento závodník více štěstí. Na startu se tedy sešli 4 aktéři, začněmě od nejstaršího – Michal, David, Hořák a Ivo. Poslední dva jmenovaní byli letošními nováčky, Ivo má dokonce 17 let, takže jsme ho odepsali hned na startu (kupodivu jako jeden z mála přežil).